Divadelné predstavenie

    Raz som bola na nejakej slávnosti vo Veľkej sieni, keď prišla profesorka Ranárniel a povedala, že nám ukáže divadelné predstavenie. Veľmi som sa tešila, a divadlo som si aj zapísala. Tu ho máte (bude to po česky, lebo je to v originále, ale upravila som to, takže to čítajte normálne):

Na obzoru se objeví menší středověké městečko, nad kterým se rýsuje věž kostela. Město nemá více než 1.000 obyvatel, takže se skládá jen z pár domků. Postupně se objevuje i náměstí, na kterém se nachází pár lidí, z nichž každý někam míří. Jen uprostřed náměstí, před šibenicí, se baví houf stařenek

Babka 1: Slyšely jste to? Prý zase jedna, která má pletky s ďáblem. Král už se rozhodl vydat i zákon o zákazu jakékoliv činnosti spojené s ďáblem. *mávne dramaticky rukou*

Babka 3: Opravdu? Také jsme o tom něco slyšela *odpoví první babce*

Babka 2: A už někoho chytli? *zeptá se s velkým zájmem*

Babka 1: Ano ano. Už několik lidí. A prý je vyváží z rodin a vesnic ve vozech po hromadách. Následně je na hranicích upalují a prý je i mučí. Zkrátka děs *zakroutí hlavou*

Babka 2: Neměli kšeftovat s ďáblem *poví nekompromisně*

Babka 3: Máte recht *kývne souhlasně s druhou babkou* 

Přesuňme se teďka v ději. K jednomu obyčejnému domku s obyčejnou rodinou, kde je pět dětí, manželka a manžel. Z domku právě vychází nějaký starý muž.

Ellis: Přijďte zase zítra ráno *usměje se na muže a otře si ruce o sukni*

Stařeček: Dobře, děkuji. Moc jste mi pomohla, už mě to ani moc nebolí *vděčně se na ženu usměje*

Ellis: Nemáte zač *usměje se na stařečka, chvíli se za ním kouká a pak zaleze do domku*

Stařeček: *šouravou a pomalou chůzí odejde a zmizí z dohledu*

Žena zmizí v domku a přejde do světnice, ve které jsou obyčejná kamna, postel, pár hrnců a uprostřed lavice se stolem.

Ellis: Ten stařeček mi dělá radost. Ta jeho rána na přiše se začíná zacelovat a už ho prý ani nebolí. *spokojeně se usměje*

Manžel: Opravdu? Tak to je skvělé *usměje se*

Ellis: Ano, ano. To je. *přejde ke kamnům a dá na plotnu hrnec, do kterého něco vloží a začne dělat oběd*

Mezitím dědeček došel domů a sedl si s námahou na židli. Ve světnici je s ním jeho žena-nevypadá moc spokojeně, trochu se i mračí.

Žena: Nesouhlasím s tím, aby tě léčila ona. Má určitě pletky s ďáblem. *řekne nesouhlasně*

Stařeček: Ale prosím tě. Je to hodná žena a pomohla mi. Už je mi mnohem lépe a rána se zacelila. *řekne se spokojeným úsměvem, vyhrne si košili a koukne na místo, kde má ono zranění*

Žena: Měli jsme povolat kněze a léčitele, a ne jí. Je spolčena určitě s ďáblem *odsekne naštvaně* Už jsme ji nahlásila. Určitě brzy také skončí na hranici. *škodolibě se ušklíbne*

Stařeček: To nemyslíš vážně? *zeptá se ženy nevěřícně*

Žena: Ano, myslím *odsekne vztekle a dál už s ním nemluví*

Nyní se přesuneme do mučírny místního hradu, kde právě probíhá výslech jedné občanky "města".

Inkvizitor: Mluvte! Kdo je další? S kým spolupracujete? Přiznejte se! *probodne ledovým pohledem ženu*

Žena: Já se ničím neprovinila! *zasténá bolestí*

Ikvizitor: Utáhněte to! *sykne na posluhovače*

Posluhovač rychle přiskočí a utáhne "španělskou botu".

Inkvizitor: Tak už budete mluvit? *zeptá se s ďábelskými jiskřičkami v očích*

Žena: *znovu zasténá bolestí a v očích už má slzy* Tak dobře, dobře! *v tváři má zoufalý výraz*

Inkvizitor: *zaleskne se mu vítězoslavně v očích a čeká na jména a doznání*

Žena: Přiznávám! Další je Ellis z dolního úvalu *sykne zoufale*

Inkvizitor: *vítězoslavně se usměje* Do žaláře! Upálíme jí *křikne na posluhovače a odejde spěšně pryč*

Žena: Né *zasténá vyčerpaně*

Přisluhovač: *sundá jí "španělskou botu" a odtáhne jí do žaláře, kde ji zamkne*

Před domek oné-nám již známé-Ellis přijede několik mužů na koních, jeden vyjede z řady a křikne.

Voják: Ellis Elandinová, ihned vyjděte ven, nebo podpálíme chalupu!

Ellis: *vyjde a rozhlédne se nechápavě po vojácích* Něco se stalo?

Voják: Chopte se jí! *křikne po ostatních vojácích*

Jeden voják seskočí z koně a zamkne ji do řetězů a železných náramků.

Ellis: Počkejte, ne! To ne, to bude nějaký omyl! *začnou jí téct slzy*

Z domu za ní vyběhnou i děti a manžel a snaží se jí pomoct, jak to jen jde.

Voják: Táhněte, nebo půjdete na hranici spolu s ní! *zavrčí na zbytek rodiny* 

Všichni vojáci i s Ellis se vydají pryč. Jeden voják ji táhne v okovech za svým koněm. Ellis ztěží stíhá běžet za koněm a už je na vrcholu vyčerpání. Když ji dotáhnou do hradu, zamknou ji do žaláře. 

Na druhý den se před žalářem objeví žalářník, odemkne a pokyne jim, aoby vyšli ze žaláře. 

Obě dvě ženy vyjdou ze žaláře, se železnou koulí na nohách a v okovech. 

Žalářník zamkne celu a odejde. Po chvíli se objeví vojáci a odvedou obě dvě ženy před hrad. 

Před hradem je vojáci naloží na vůz a svážou je zády k sobě, kolem kůlu na vůz tážený koněm.

Voják: Jeďte! *křikne na muže, který drží opratě* 

Muž mrskne bičem a vůz se dá do pohybu ulicí, zaplněnou lidmi, kteří po ženách hází kameny, rajčata, vajíčka a jiné věci, co měli po ruce. 

Mezi lidmi se najde i pár jedinců, kteří brečí a zavírají oči, aby tu hrůzu neviděli. Mezi nimi i její rodina a děti.

Žena: Vždyť se ničím neprovinili! Nechte je jít! *křikne z davu*

Babka: Jen je upalte čarodějnice! Zaslouží si to! *křikne z davu* 

Z davu se ozývají další takovéto souhlasné, i nesouhlasné výkřiky, ale vůz jede dál, a přistávají na něm další rajčata, vajíčka i kameny.

Vůz dojede až k připravené hranici na náměstí.

Voják: *přijde k vozu, odváže ženy, a dovleče je nahoru na hranici*

Ke hranici přiběhnou přisluhovači a začnou je přivazovat pevně provazem. Poté slezou z hranice a jdou pro zapálené louče.

Inkvizitor: *začne číst z nějakého papíru* Byly jste obviněny z čarodějnictví a spolčení s ďáblem. Za tento čin, jste odsouzeny, ke smrti upálením. Nechť vaše duše nikdy nenajdou klid, ale ať mi najdeme klid od vás. *pokyne přisluhovačům s loučemi*

Přisluhovači přiskočí k hranici a podpálí dřevo loučemi.

Calavénë Ar Ránarniël: *vstane a dojde opět na scénu* Co bylo dál, jistě víte. Netřeba tedy pokračovat *začne* Jen je třeba připomenout, že tyto ženy nebyly sami. Pod tlakem inkvizitorů a nesnesitelnou bolestí přiznali vše a řekli jméno kohokoliv. Někdy se konali i skupinové popravy a při vydání "Kladiva na čarodějnice" byly ženy nakládány do vozů a hromadně upalovány. Zahynulo jich nad 5.000 což je hrozné číslo. Ba i více, mnohem více. A je na nás, aby se to už nikdy neopakovalo. A nyní děkuji za pozornost a doufám, že se vám představení líbilo *ukloní se*